La seconde guerre mondiale vécue au travers d’un officier SS homosexuel comme une grande épopée dans toute son horreur. Un livre long mais on ne s’arrête pas, des paragraphes fleuves mais avec un sens de la description extraordinaire qui génère de vraies émotions si c’est tellement souvent des émotions désagréables, nauséeuses, d’horreur. C’est vraiment sa vie, des évènements historiques où il est aux premières loges, des fêtes mondaines du Reich, à ses relations mondaines, aux moments plus intimes avec ses amis, à son histoire familiale et très personnelle et ses déchirements intérieurs. Skvělý, fakticky přesný válečný román, který dává možnost nahlédnout pod pokličku mašinerie SS za druhé světové války. Autor se svým líčením událostí nesnaží jen literárně popsat historické události, ale také poodhalit podstatu lidské psychiky a metafyzický význam společenské a individuální viny:"(v době války) občan ztrácí i jiné právo, stejně základní a pro něj možná životně důležitější, co se týče představy, kterou si sám o sobě vytvořil coby o civilizovaném člověku: právo nezabíjet. Nikdo se vás na váš názor neptá. ... Stejně jako podle Marxe dělník nemá vztah k výrobku, tak ani v genocidě či moderní formě totální války nemá vykonavatel vztah k výsledku svých činů. To platí i v případě, kdy jeden člověk přiloží druhému k hlavě zbraň a stiskne kohoutek. Oběť sem totiž dovedl někdo jiný, o jeho smrti rozhodl zase někdo jiný, a i střelec sám ví, že je jen posledním článkem nesmírně dlouhého řetězu... Střelec ví, že jen čistě náhodou on střílí, jeho druh stojí na stáži a nekdo jiný řídí náklaďák. Nanejvýš by si mohl zkusit vyměnit se strážným nebo řidičem místo."a dále:"... jde o program likvidace německých težce tělesně a duševně postižených osob. Při něm byli nemocní, vybraní na základě vyhlášky, shromážděni v jedné budově a zdravotní sestry je zapsaly a svlékly; lékaři je vyšetřili a dovedli do uzavřené místnosti, zřízenec otevřel přívod plynu; jiní uklízeli; policista vystavil úmrtní listy. Při poválečných výsleších všichni zúčastnění říkali: Já, a vinen? Sestra nikoho nezabila, jen nemocné svlékla a uklidňovala, což jsou její běžné pracovní úkony. Ani lékař nezabíjel, jen potvrdil diagnózu podle kritérií stanovených jinými místy. Časově a místně má k vraždě nejblíže technik, který otevřel plynový kohoutek, ale ten jen vykonal technický úkon pod dohledem nadřízených a lékařů. Policista postupoval podle služebního řádu, který mu velí konstatovat smrt a zapsat, že nastala bez porušení platných zákonů. Kdo je tedy vinen? Všichni, nebo nikdo? Proč by zaměstnanec, který obsluhoval plyn, měl mít větší podíl viny než ten, který obsluhoval topení, staral se o zahradu nebo o auta? Provinil se výhybkář smrtí Židů, které jím přehozená výhybka nasměrovala k táboru? Tenhle železničář je státní zaměstnanec, dvacet let dělá stejnou práci, přehazuje výhybky podle harmonogramu, nemusí vědět, co vlak veze. Není jeho vina, že jsou Židé z bodu A přes jeho výhybku dopraveni do bodu B, kde jsou zabiti. Přesto však tenhle výhybkář hraje v likvidační práci podstatnou úlohu: bez ní by vlak vezoucí Židy do bodu B nedorazil."Je úmyslně psán v "Ich" formě aby se čtenář s postoji vypravěče, fiktivního důstojníka SS, co nejvíce ztotožnil a tím byl nucen o událostech více přemýšlet. Některé pasáže knihy nutí přemýšlet, jiné mrazí, z jiných je na blití a v dalších se čtenář něco dozví neb vykreslené události, postavy a jejich postoje jsou ve velké míře skutečné.
What do You think about Sojenice (2006)?
Truly a mess. and annoying. Couldn't get much past the first chapter.
—Cynthia315
Não é para qualquer um, mas posso dizer que é brutalmente bom.
—chuckles53
